Jak se dobře a kvalitně připravit na testy studijních předpokladů?
V loňském roce jsem si jakožto studentka maturitního ročníku gymnázia podala hned několik přihlášek na vysoké školy. Měla jsem zájem i o studium v Praze, ale většina mých přihlášek směřovala do Brna na Masarykovou univerzitu.
Svým způsobem jsem si už sama sebe představovala jako studentku prvního ročníku právě na téhle prestižní univerzitě. Všechno se zdálo být tak snadné. V Brně jsme měli příbuzné, tudíž bych nemusela řešit problémy s bydlením a několik mých přátel ze střední školy si také podalo přihlášku právě tam, takže bych nebyla na škole tak osamělá a celý ten přechod by tak pro mě byl daleko snazší. Jak říkám, všechno jsem to viděla v jasných barvách.
Byl jsem pečlivá studentka a mé výsledky ve škole byly velmi dobré, do maturitní zkoušky zbývalo ještě několik měsíců, a já svou přípravu na ni rozhodně nepodceňovala, a tak jsem si ani nijak zvlášť nezatěžovala hlavu s přijímacími zkouškami.
Když se na to teď dívám zpětně, směji se sama sobě, protože přesně vidím, kde jsem udělala chybu. Mylně jsem se domnívala, že příprava k maturitě mi svým způsobem vynahradí přípravu na testy studijních předpokladů, kterými musí projít snad každý potenciální student Masarykovy univerzity, nehledě na to, zda se zajímá o astrofyziku či dějiny hudby.
Samozřejmě, že jsem své učení na TSP neponechala zas až tak úplně náhodě. Sehnala jsem si všechny dostupné testy studijních předpokladů, které byly u přijímacích zkoušek použity během několika minulých let. Je známo, že se některé otázky mohou opakovat anebo, že mají alespoň podobné znění, a tudíž se pro jejich řešení používá stále stejný princip.
Mým původním záměrem bylo vyčlenit si ve svém, už tak poměrně nabitém, rozvrhu dostatek času na to, abych si testy studijních předpokladů z minulých let stihla projít postupně všechny. Bohužel, musím konstatovat, že tohle předsevzetí jsem si nesplnila.
Všechny ty papíry s TSP a jejich řešením měly své čestné místo na mém psacím stole a jednou mě dokonce popadla touha vyčlenit jim samostatnou zásuvku, ale to, že jsem na nich týden před přijímacími zkouškami na Masarykovu univerzitu našla několikamilimetrovou vrstvu prachu, snad mluví za vše.
Ne, že bych se na ně ani nepodívala. Čas od času, když jsem měla volnou chvilku, jsem si vždy prošla pár otázek, ale v žádném případě se to nedalo považovat za soustavnou a systematickou přípravu na testy studijních předpokladů. Jak jsem se již zmínila, necelý týden před samotnými zkouškami jsem setřela prach z těchto papírů a vrhla se konečně do skutečného učení.
Ostatně, věděla jsem, že mi pomalu ale jistě dochází čas a ačkoliv jsem si (dnes opravdu nevím z jakého důvodu) věřila, pocit nepřipravenosti ve mně s ubývajícími dny vítězil. Stihla jsem si projít sotva polovinu toho, co jsem měla původně v plánu, a navíc jsem si nebyla vůbec jistá tím, zda jsou moje řešení úloh ta nejrychlejší a nejefektivnější. Stávalo se mi totiž, že jsem třeba nad jedinou úlohou strávila tolik času, že mi pak chyběl v dalších oddílech, a to nemluvím o tom, že jsem ji mnohdy nedokázala dovést do zdárného konce.
V den, kdy jsem odjížděla na testy studijních předpokladů, ve mně převládala úzkost a pocit naprostého zmaru. Když se na jednu z nejdůležitějších zkoušek vašeho života vypravíte v takovém rozpoložení, nemůžete se pak divit, že z toho nevzejde nic dobrého. A taky že ne. Nevím, zda za to tenkrát mohla ta tréma a nátlak, který jsem sama na sebe vyvíjela. Dnes už nemá smysl se k tomu vracet. V testech studijních předpokladů jsem tehdy neuspěla a skončila jsem na jedné z těch vysokých škol, které si každý dává jako záchranu pro případ, že by mu vysněná univerzita nevyšla.
Ve finále musím uznat, že školní rok strávený na „záchranné“ vysoké škole rozhodně nepatřil mezi nejhorší léta mého života. Naopak, budu na něj s úsměvem vzpomínat. Ale chtěla jsem od života přeci jen trochu víc. Je to sice klišé, ale člověk se ze svých chyb poučí, a i já jsem se proto rozhodla vzít to letos za opačný konec.
Už tehdy, při zápisu do prvního ročníku té „záchranné“, jsem nosila v hlavě nový bojový plán, s jehož pomocí bych se na Masarykovu univerzitu ráda dostala další rok. Stanovila jsem si cíl, přípravu na TSP, která nebude nárazová, ale pravidelná a hlavně účinná.
Uvědomovala jsem si, že při studiu a s novými přáteli to nebude jednoduché. V životě jsme si hned několikrát ověřila, že když děláte něco „jen tak“, bez toho, aby nad vámi někdo držel pomyslný bič, většinou ze sebe nedokážete vydat to nejlepší.
Bylo tedy třeba opatřit si takový bič, který by mě neustále popoháněl kupředu. Svitla mi jistá naděje, když jsem zjistila, že existují různé přípravné kurzy na testy studijních předpokladů. Cílem takových kurů je připravit možného budoucího studenta na TSP, a to tak, aby byl schopen soustředit se pouze na zadané úkoly, dokázal se vyhnout nervozitě a stresu, což by mu mohlo jen uškodit a hlavně, aby byl při zkoušce úspěšný.
To bylo přesně to, co jsem hledala! Díky přípravným kurzům na testy studijních předpokladů od společnosti Tutor jsem se naučila zrychlit své studijní tempo, a zároveň jsem upevnila svou vnitřní disciplínu. Lekce TSP totiž vyžadovaly pravidelnou domácí přípravu.
Přípravné kurzy TSP v Praze, kam jsem dojížděla, se konaly vždy o víkendu, což se dalo bez problému stmelit s mým školním rozvrhem, ale šlo to dohromady i s mými ostatními zájmy. Jistě, musela jsem přípravným kurzům na TSP obětovat více času, ale nijak mi to nevadilo. Upřímně, kdybych se studiu nevěnovala soustavně s Tutorem, pochybuji, že bych si se svou slabou vůlí dokázala vyčlenit dostatek času na to, abych se ke zkouškám sama připravila kvalitně.